Únor 2015

Ze zimního semestru hned po hlavě do letního

6. února 2015 v 18:35 | Lucie z Kreuzbergu |  Zápisky z vysokoškolského života
Dnešním dnem mám za sebou oficiálně první semestr na vysoké škole a také první zkouškové období. A právě za zkouškovým obdobím bych se ráda ohlédla.

Vše začalo před Vánoci zápočtovým týdnem...

Pondělí - test z obecných dějin a kolokvium z českých dějin
Jestli jsem se něčeho vážně bála, tak to byly "obecky". Milion pojmů, letopočtů, jmen, dynastií a tak dále, a tak dále... Test jsem šla psát dalo by se řící "v předtermínu" - místo večer už ráno, abych to měla za sebou. A docela se mi to vyplatilo, protože po rozhovoru s těmi, co to psali večer, bych řekla, že jsme to měli o něco lehčí... Ale spíš to byl jen můj pocit. Každopádně to byl první zápočet v kapse.
Odpoledne nás čekalo kolokvium z českých dějin. Nejdříve jsme trochu bloudili po škole - to je tak, když má vyučující kancelář na opačné straně budovy než všichni jeho kolegové z katedry... Smějící se No a pak nastalo hádání, kdo půjde první a kdo třetí... Já a holky jsme šly myslím jako čtvrté. A potvrdily se mé nejhorší obavy. Nebo nejhorší... Nebyla jsem na jednom semináři, protože mi kvůli náledí nejel autobus. Na tom semináři se zrovna rozebíralo Majestas Carolinum. A co jsme dostaly k rozbrání u kolokvia? Majestas Carolinum... Takže jsem tupě zírala do textů a nevěděla, která bije. Naštěstí jsem si to vytáhla teoretickými znalostmi a mapou, takže další zápočet v kapse.

Úterý - latina
Jelikož jsem latinu měla už na střední, tak jsem z ní neměla žádné obavy. Test jsem odevzdala dřív, takže jsem výsledek věděla hned. Zápočet jsem udělala, ale naflákala bych si za ty chyby, co jsem tam nasekala. Dobře, u participa vytrženého z kontextu jsem vážně nevěděla, jak to mám přeložit. Ale ty ostatní... No ale podstatné je, že další dva kredity se připsaly na mé konto.

Čtvrtek - paleografie
Paleografie. To prostě buď přečetete nebo ne. Při prvním pohledu na test jsem myslela, že skočím z toho okna, co bylo vedle mě. Tak strašně rozostřený a místy naškrabaný text jsem vážně ještě neviděla. Ještě že byly ukázky současně promítány i na plátno a měli jsme povolenou lupu - ne jednou jsem toho využila. A také se vyplatilo, že jsem test neodevzdala hned, ale brejlila do toho skoro až do konce vymezeného času. Takže opět další dva kredity "doma".

O vánočních prázdninách jsem také vypracovala otázky zadané z Úvodu do archivnictví. Pak už jen odeslat meilem a mohla jsem sledovat, jak se připisují další 4 kredity.
A pak nastalo učení na historiografii. Kdybych ještě někdy řekla, že je to fajn předmět, tak mě zastavte. Není!

"Radost se skrývá v Toffifee" - aneb Jediné pozitivum na historiografii...

Druhý lednový pátek jsme se sešli k zápočtům z Práce s odborným cizojazyčným textem a z Nauky o historiografických pramenech. Od začátku semestru nás přednášející strašil, že v prváku odborné texty (tedy překlad z němčiny) skoro nikdo nedá. O to větší bylo mé překvapení, když jsme dostali zadání s větami k překladu. Ale jak radila naše místopředsedkyně u maturity - nebudu říkat, že to bylo lehké, ale že jsem byla dobře připravena. (Ne, ty věty byly vážně primitivní! Smějící se) Po hodině pauzy přišel první kámen úrazu. Tedy - otázky nebyly tak těžké a něco jsem tam trochu zmotala. Každopádně do dneška jsem neznala postup hodnocení testu. Dnes už ano a radši to nechci vědět, protože bych se dozvěděla, že mi to beztak uteklo o půl bodu. Takže nedalo se nic dělat, historiografii jsem si zopákla.

Zopákla a měla jsem z toho ještě větší trauma než předtím. Už při diktování první otázky se mi chtělo brečet. Myslela jsem, že otázky budou typově podobné jako u prvního pokusu. Šeredně jsem se mýlila. Takže marná sláva, na historiografii se půjde ještě potřetí.
Po druhém neúspěchu mi dalo docela práci se soustředit, neboť druhý den mě čekala písemná zkouška ze středověké češtiny. Večer před zkouškou mě kamarádka zkoušela po skypu a ptala se mě, jestli myslím vážně, že jdu takhle ke zkoušce.
Test se skládal ze čtyř otázek, z nichž jedna byla transkripce textu. Jelikož to byl text, který jsme dělali v semináři, nebylo to tak obtížné, i když pár problémů jsem tam měla. Hlavně jsme v transkripci po té měli vyznačit hláskové a jiné změny s určením období, ve kterém proběhly. Až v autobuse domů mi došlo, že jsem špatně přepsala slova s jotou. No, to už se nedalo nic zachránit... Jedna otázka potom byla vývoj českého pravopisu. Přiznávám, že to jsem myslela, že jsem v koncích. Napsala jsem tam tedy fázi bratrskou a novočeskou, protože tyhle fáze byly u vývoje snad všeho. No a pak mi bleskly spřežky a už jsem jela. Zbylé dvě otázky byly bezproblémové. Nicméně chyba v transkripci a vynechání jedné fáze ve vývoji pravopisu nebránilo tomu, abych ze zkoušky získala jedničku.

Takže teď už zbývala jen ta zatrápená historiografie. I když přiznávám, že poslední týden mi to bylo docela jedno. Teď už to bylo buď a nebo - tedy buď to udělám, nebo si to příští rok zopáknu... Za svou jsem přijala hymnu zkouškového období, akorát místo "zkouška" jsem zpívala "zápočet".


Včera v noci a ještě dnes dopoledne mě kamarádka opět zkoušela. Tentokrát jsem na tom prý byla líp, jak s češtinou. Ovšem po příchodu na fakultu jako bych měla v hlavě vymeteno. Vše ještě vystupňoval zkoušející, který nás pustil do učebny o pět minut dřív, potom odešel, a když přišel, tak oznámil, že začneme za pět minut. To člověka tak akorát vydeptá. Pak začal diktovat otázky. Ze třídy jsem vycházela s o mnoho lepším pocitem než po druhém pokusu a s obdobným jako po prvním pokusu. Rozdíl je ale v tom, že se mi ve STAGu místo šedého "Neprospěl" rozsvítilo zelené "Prospěl". A tak můžu s hřejivým pocitem a klidným srdcem v pondělí začít letní semestr...