Květen 2014

Z deníku maturanta: ústní maturita

26. května 2014 v 16:59 | Lucie z Kreuzbergu |  Z deníku maturanta...
Čtyři roky na ní čekáte. Když se začne blížit, nejradši byste se vrátili do prváku. A když už jí máte v kapse, nechápete, čeho jste se báli. Ano, MATURITA.

Můj Den D nastal ve čtvrtek 22. května. V noci jsem se několikrát vzbudila a ráno jsem vstala s bolestí břicha a pocitem na zvracení. To ovšem přestalo, když jsem přišla do školy. Tam jsem se zase začala smát. (Možná to ale byl spíš zoufalý smích. Smějící se) Do přípravné třídy nás ještě přišla podpořit učitelka z dramaťáku a taky třídní, která nám na nervy přinesla Snickersky.

A pak přišlo 7:15 a já si šla vytáhnout první otázku - z dramaťáku. Chtěla jsem si vytáhnout otázku 13, 17 nebo 20. Tadáá, vytáhla jsem si 12, kterou den přede mnou měla spolužačka. "Struktura vyučovací hodiny a osobnost učitele". No fakt výborný. Šla jsem si sednout na potítko a učitelka přede mě rozložila desky s mojí osnovou. "Stačí?" zeptala se. Já jsem ovšem viděla jen moře písmenek, protože tohle byla zrovna jedna z delších otázek. Řekla jsem jí, že asi jo a začala jsem psát. Ještě mi řekla, že spolužačka den předtím zbytečně odbíhala od tématu a že mám klidně říct, jak bych to udělala já. Tak jsem začala psát. Obecné kecy a definice jsem vůbec netušila. Naškrábala jsem si pár poznámek a v průběhu za mnou ještě přišla přísedící a řekla mi, že se mě zeptá na jakých školách se dá vzdělávat v dramatické výchově. Myslím, že jsem nevyužila ani celých 15 minut vyhrazených na přípravu a už jsem jen koukala do zdi.
Pak začalo samotné zkoušení. Vysoukala jsem ze sebe definici, kterou jsem si právě vymyslela a začala rozebírat herbartistickou strukturu vyučovací hodiny a pak strukturu hodiny v reformní pedagogice. Trošku mě znervózňovalo, že jsem šla ten den první a že tam tedy seděla celá pětičlenná komise. Téma jsem rychle vyčerpala, ale nebylo to tím, že by k tématu už víc nebylo, ale já už jsem si víc nepamatovala. Zkoušející se tedy začala ptát v jakých oborech se na naší škole vyučuje dramatická výchova a jak se předměty nazývají, protože to není v každém oboru stejné a pak se ptala, kde jinde se můžeme s dramatickou výchovou setkat. "Tak metodou dramatické výchovy se učí některým předmětům na základní škole, dále existují literárně-dramatické obory na základních uměleckých školách, dramatické kroužky při DDM a některé divadelní soubory mají své dramatické kroužky." "Výborně, povídej nám o vašem dramatickém kroužku." Zbytek času jsem tedy mluvila o našem kroužku a souboru a chtělo se mi smát, když zkoušející podstrkovala předsedovi mojí ročníkovku (právě o našem souboru) předsedovi komise. A čtvrtina zkoušky byla za mnou.

Vrátila jsem se do přípravné třídy, kam už mezitím dorazili spolužáci - ti, kteří už měli vše úspěšně za sebou i ti, které to ještě odpoledne čekalo. Zjistila jsem, že se nemůžu dívat do složek s materiály, protože mě to znervózňuje. A pak si pro mě přišla angličtinářka, že už jdeme na potítko. V angličtině mi bylo celkem jedno, co si vytáhnu (teda kromě The Important Stages Of Child's Development, protože to je vážně sebevražda) a angličtinářka můj přístup schvalovala. Vytáhla jsem si 10. "Sports nebo Eating habits," proběholo mi hlavou. Byly to Eating habits. Na předměty společné části bylo na potítku 20 minut. Podle mě úplně zbytečně, protože jsem se tam pak docela nudila. Na papíře jsem měla jen pár poznámek a během zkoušení jsem je v podstatě nevyužila.
U zkoušení z angličtiny všechno strašně rychle ubíhalo. Náš předseda, učitel angličtiny a matiky, většinou na angličtinu odcházel, aby nás neznervózňoval. Nejinak tomu bylo i v mém případě. A vyskytlo se zde i několik vtipných situací. První otázka byla kdo je můj oblíbený učitel u nás ve škole. "I think my class teacher," řekla jsem a třídní zrovna vešla do třídy. Zkoušející se začala smát a já sledovala třídní očima, když si šla sednout a já o ní mluvila. Další vtipnou situací bylo, když se mě zkoušející ptala, jaký předmět je můj nejménně oblíbený. "Biology," zněla moje odpověď a v tu chvíli jsem se vážně modlila, aby nám třídní nerozuměla, protož právě ona nás učila na matiku a biologii. Pak mě docela znejistilo, když jsem začala porovnávat obrázky a zkoušející a přísedící se začaly smát. No, vážně nevím čemu. A myslím, že i když nám naše Missis výslovně zakázala se na ní i česky podívat, tak jsem se na ní vyděšeně česky podívala. Ani nevím jak a najednou bylo po zkoušce.

A pak přišlo to, čeho jsem se obávala snad nejvíc - dějepis. Dějepisář se na nás ještě přišel podívat a pronesl, že se ještě smějeme, takže je to dobrý. No, tak jsem si to myslela. V dějepise jsem si chtěla vytáhnout nízké číslo a říkala jsem si, že když jsem si vytáhla 12 a pak 10 a pořád se tak motám kolem nízkých čísel, takže mi to vyjde na středověk. Omyl. Až vám bude nějaká statistika tvrdit, že nejčastěji tažené číslo u maturity je 24, tak jí věřte. Já jsem si v dějepise 24 vytáhla. Prvně se mi chtělo smát, že ta statistika měla pravdu a na druhou stranu brečet, protože jsem věděla, že to je 20. století, které vážně nesnáším. Svou radost ovšem neskrýval dějepisář: "To máme 20. století. To by mohla být i 2. světová." Tu on miluje. Tak jsem mu řekla, že si myslím, že to je 1. a 2. republika. Začal to hledat v papírech a nemohl to najít. Když to konečně našel, tak zjistil, že je to vážně "Československo za 1. a 2. republiky". Vyndal mi mapu, řekl mi, ať se držím osnovy popsané pod otázkou a prohodil, že na potítku teda není moc tužek. Tak jsem si přečetla osnovu a už se mi doopravdy chtělo brečet. Věděla jsem vznik Československa a Mnichovskou dohodu. Ale ten střed - Československo ve 20. a 30. letech ani ťuk. V tu chvíli mi ale vůbec nedošlo, že byla Světová hospodářská krize a podobně.
Šla jsem z potítka ke zkoušení, úspěšně odvykládala ten začátek a pak mi učitel řekl, ať přejdu k 2. bodu osnovy. No a já byla v háji jak Baťa s dřevákama. On rychle zjistil, že asi vážně nevím a začal mě různě postrkovat, ale mě to nebylo moc platné. Pak se rozmluvil, že už jsem se zas nemohla dostat ke slovu já. Naší přísedící, která nás sice nikdy neučila, ale byla moc milá, mi bylo strašně líto. Snažila se mi napovídat, ale já když jsem nevěděla, tak jsem zavírala oči a když šeptala, tak jsem jí vůbec nerozuměla. Ze třídy jsem vážně odcházela skoro s brekem.

A pak došlo na češtinu. Vrátila jsem se do nízkých čísel a vytáhla si 11. Vůbec jsem nevěděla, co mám pod 11, ale byla jsem šťastná, že to není 1. Pod jedničkou jsem měla Horalku a z té jsem přečetla jen 3 kapitoly. To se vážně nedalo číst. V mém seznamu byla 11 Balada z hadrů. Sedla jsem si na potítko a přísedící, která byla zároveň i naší místopředsedkyní, mi vytáhla pracovní list, dala osnovu, podle které zkouší, a řekla pár faktů k autorům a knize. Opět mi těch 20 minut přišlo úplně zbytečných. Posledních pět minut už jsem zase jen koukala z okna. I když, aspoň jsem měla čas na přemýšlení, z jaké části knihy je ukázka (stejně jsem na to nepřišla) a jak spolu souvisí soud Villona a spasmofylie (na to jsem taky nepřišla, ale ani na jedno se mě naštěstí nakonec nezeptaly).
Když jsem se zvedla z potítka a otočila se, měla jsem docela šok. U zdi seděla celá řada gympláků, kteří se přišli podívat na maturity z češtiny. Jen jsem si říkala: "Prooč je tady tolik lidí?!" Sedla jsem si ke stolu a češtinářka řekla: "Á drama a Lucka je velká divadelnice. To se těším, to bude pěkné." No, v tu chvíli bych se nejradši propadla. Začala jsem charakteristikou směru (vážně do teď nevím, proč jsem řekla nástup fašismu místo nacismu Rozpačitý) a pak jsem mluvila o Voskovci, Werichovi a Osvobozeném divadle (které jsem fakt uměla, protože jsem se to učila i do dramky). A pak došlo na děj. Ten jsem měla trochu zmotaný, ale nakonec jsem to dala dohromady a mohla jsem se vrhnout na neumělecký text. Byl to odborný popularizační text z ženského časopisu. Řekly mi, ať si vyberu jeden termín a vysvětlím ho česky. Koukala jsem do toho textu a nevěděla A ani B. "No, tak třeba tady 'dospívající', to víš z pedagogiky a psychologie." No, vím, co to je "dospívající", ale jak to mám sakra vysvětlit, to jsem fakt netušila. Když viděly můj pohled, tak mi řekly, ať si vyberu něco jiného. Pak se mi řekly, ať najdu termín z chemie a biologie a ještě se ptaly, jaké další rubriky se objevují v ženských časopisech a jaké další ženské časopisy znám. Nakonec mi přísedící doporučila na dovolenou knihu "Navzdory básník zpívá", načež zkoušející řekla, že nám jí doporučovala jen si jí nikdo nedal do četby a že ona teda čte na dovolené Glanc. Tak jsem tam seděla a nevěděla, jestli už můžu jít. Češtinářka pak řekla, že to bylo pěkné, ale že jsem se nějak bála. Tak kdo by se taky u maturity nebál, že jo...

Pak jsem asi hodinku čekala na vyhlášení výsledků.
Z praktické zkoušky z dramaťáku jsem dostala 1. Z ústních zkoušek pak z dramaťáku 1, z angličtiny 37 bodů z 39, z dějepisu 2 a z češtiny 8 bodů 9.

Ta dvojka z dějáku mě na jednu stranu štve, na druhou stranu vím, že za to, co jsem tam předvedla, mohu být za dvojku ráda.
Všechny otázky, které jsem si vytáhla, jsem se učila až v pondělí nebo v úterý před maturitou a ještě navíc:
- v češtině jsem se naučila Villonovo dvojverší "Bída z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad", kdybych si to náhodou vytáhla
- v angličtině měla Eating habits půjčené spolužačka, která už odjela z intru, takže jsem jí psala, jestli jí můžu vlézt do skříně a vytáhnout si to
- v dějepise to byla ta statistika, škoda jen, že jsem jí tak trochu podcenila a učila se tu otázku v noci, kdy už mozek tolik nevnímá
- v dramaťáku jsem si Strukturu schovávala nakonec, protože tam toho bylo vážně hodně


Teď už jen pojedu na večírek a převzít vysvědčení. Usmívající se Bohužel mám ale ve stejný čas, kdy se předává vysvědčení, i oborové testy na MUNI. Pořád se tak trochu rozhoduji, kam mě to víc táhne. Pro MUNI hraje fakt, že jsem měla z TSP percentil 86,48, pro předávání vysvědčení, že na MUNI vlastně vůbec nechci a navíc je to poslední akce se třídou. No, myslím, že vítězí vysvědčení. Usmívající se

Všem úspěšným maturantům gratuluji a těm, které to čeká hodně štěstí a pevné nervy! Usmívající se

Z deníku maturanta: svaťák

23. května 2014 v 21:53 | Lucie z Kreuzbergu |  Z deníku maturanta...
Můj svaťák už je dávno minulostí, ale dřív jsem se nedostala k tomu, abych ho tady zvěčnila. Původní plán byl, že tenhle článek napíšu ve středu před maturitou. No, nezvládla jsem to. Smějící se Takže jdeme na to. Usmívající se


Svatý týden nám oficiálně začal 12. 5., ale já jsem se začala učit hned po písemných. No, začala... Smějící se Začala, ale hooodně zvolna. 7. 5. probíhal ve Znojmě Majáles a my jsme si ho se spolužačkou nemohly nechat ujít. Takže jsme si vyposlechly od češtinářky obdiv, že jdeme mezi maturitama ještě blbnout a od dějepisáře výtku "Co tady děláte? Jakto, že se neučíte?"
Každopádně jsme byli červení, měli jsme vláček a vyhráli jsme průvod! Usmívající se Smějící se

Pak jsem se tedy začala učit. Angličtinu, pak jsem přidala dramaťák. V pondělí jsem se pustila i do češtiny a večer konečně do dějepisu, který jsem nejvíc odkládala, ačkoli ho bylo nejvíc.
Ale doma jsem se vážně nemohla učit, takže jsem podle plánu odjela na intr (s trochu komplikovaným odjezdem, protože řidiči jedné pražské dopravní společnosti zřejmě neví, jak vypadá číslo 29, tudíž jsem přišla o cenné čtyři hodiny). Když jsem přijela na intr, tak první věta, kterou mi řekla paní vychovatelka byla: "Evička už umí přes čtyřicet otázek." Za to byste stříleli, když víte, že Evička má méně otázek než vy, a vy jich neumíte ani dvacet.
Učení na intru mi šlo výrazně lépe - za den jsem se naučila i 10 otázek (popravdě řečeno, ono už mi pak ani nic jiného nezbývalo...). Ve středu jsem se vzbudila s bolestí hlavy a horečkou, takže jsem celé dopoledne prospala. Další čtyři hodiny v tahu a já pomalu začínala být ve fázi "To-se-nikdy-nemůžu-naučit". Ještě když kolem sebe neustále slyšíte: "Ty to dáš, i kdyby ses neučila."

Potom mě začalo lehce znervózňovat, že jsem se přehoupla do druhého řádku tabulky. A řeknu vám - jestli chcete získat skluz, jeďte na víkend domů. Jo, ono to z intru ani jinak nejde, ale za víkend jsem se toho naučila strašně málo. Doma se mi chtělo dělat pořád něco jiného, takže jsem buď seděla za klavírem a hrála Let her go, nebo jsem sáhla po kytaře a pořád dokola hrála Drobnou paralelu. Taky jsem si konečně dovypracovala poslední okruhy. Bylo to sice na poslední chvíli, ale o to rychleji mi to šlo. Smějící se No a v neděli hurá zpátky na intr, protože v pondělí jsme měli zahájení v 7:15.
Během víkendu mi také přišly výsledky písemných zkoušek. Skákala jsem po pokoji šťasná jako blecha - všechny písemky jsem měla za jedna. Usmívající se



Pondělní zahájení se neslo v příjemném duchu. Pak jsme popřáli hodně štěstí těm, kteří už se tomu nemohli vyhnout a vyrazili se učit. Říkala jsem si, že mě bude znervózňovat až si všichni začnou dávat na
facebook statusy "Jooo, mám to" atp. Popravdě? Bylo mi to úplně jedno. Smějící se Všem jsem to přála, že to udělali. A já jsem se pořád jen smála, i když jsem věděla, že totálně nestíhám.

Ve středu (den před maturitou) jsem šla ven s kámoškou, která maturovala dopoledne. Úžasné odreagování a navíc bylo tak pěkné počasí. Ať jsme se bavily o čemkoli, nakonec jsme skončily u probírání maturity - ona úspěšně za sebou, já ještě před sebou. Pořád jsem si říkala, že když všichni chodili z maturity s jedničkami, že to přece musím dát taky.

Kdybych jela podle původního plánu, tak jsem se ve středu už nic neučila. Jenomže jsem nejela, takže mi na středu zbylo ještě 6 okruhů z dějepisu (ale jenom z dějepisu, ostatní předměty jsem zvládla podle plánu). Na ty poslední dva už jsem vážně neměla náladu, takže jsem si je jen přečetla a radši se na to šla pořádně vyspat. Před spaním jsem si ještě prolistovala okruhy z dramaťáku, ale jelikož mi přišlo, že z toho všechno vím, tak jsem toho zase rychle nechala. Ovšem ten pocit, když jsem ty desky zavřela, byl dosti panický. Smějící se


A tohle všechno jsem měla mít v hlavě:

To je ze svaťáku všechno a o ústní maturitě se budu snažit napsat co nejdříve, dokud si ještě pamatuji detaily. Smějící se

A pokud můžu mít jeden TIP pro ty, které maturita teprve čeká (i když pro ty, co půjdou příští týden je již bezpředmětný), tak je to tenhle: Neplánujte si učení až do posledního dne, ale nechte si alespoň jeden den volný (nebo vyhrazený pro opakování). Až se dostanete do skluzu, tak potom budete rádi jako já, že když už nic, tak si zbylé okruhy alespoň v klidu přečtete. Usmívající se

Z deníku maturanta: písemné zkoušky

6. května 2014 v 12:38 | Lucie z Kreuzbergu |  Z deníku maturanta...
A přišel květen a s ním písemné maturity. Učitelé z nás musí mít noční můry, když vidí, že se ploužíme po škole jako stíny a některým nezůstane oko suché. Třídní nám posílá uklidňující meily. Ona je prostě vážně naše maminka. Usmívající se

Pátek 2. 5. - písemná práce z angličtiny

Sedím si na intru a ještě jednou si pročítám, jak se počítají slova, protože jsem zjistila, že se to počítá úplně jinak než jsme to vždycky počítali. Pak přijely spolubydla a ještě jsme řešily, co patří do jakého útvaru a tak. Než jsem šla na oběd, tak přišla spolužačka celá ubrečená z matiky, že to je v háji a že to asi nedala. Docela jsem se začala stresovat, že když byla ta matika tak těžká, tak co potom angličtina. Každopádně jsme se na pokoji dohodly, že tam určitě budou dobrá témata a opakovaly jsme si to jako mantru celou dobu. Smějící se
Po vpuštění do třídy, prezenci, rozebrání slovníků a dalších nutných oficialitách jsme dostali pokyn k otevření testového sešitu. První, co mi padlo do oka, byl tučný název "The Day I Will Never Forget". No můžu vám říct, že když jsem to viděla, měla jsem sto chutí práštit hlavou o lavici. Ne že by to bylo špatné téma, ale já taková témata nemám moc v oblibě. Tak jsem si krasopisně opsala nadpis a tupě zírala do toho papíru. A pak jsem si řekla, že bych možná měla začítá psát, když všichni ostatní už píšou. Nakonec jsem tam něco sesmolila, i když jde o velkou "imaginary situation" Smějící se, ale kdo to bude zkoumat, že... Hlavně, když to bude dobře. Usmívající se Jediné, co mě trochu zarazilo bylo, když jsem počítala slova (a bylo to docela těžké, protože mi číslice přeskakovaly a nebyla jsem schopná to sečíst) a na řádku, kde byla vyznačená orientační hranice 120 slov, jsem měla 151 slov...
Kratší útvar (e-mail spolužákovi Nickovi) byl docela fajn. Jediné, co mi bylo zabrat, bylo vymyslet dvě věci ze školy, na které bych se ho zeptala. A pak si nejsem jistá, jestli návrh na předání poznámek je opravdu návrh, ale snad jo.
Nakonec nás všechny znervóznil spolužák, který se deset minut před koncem limitu zeptal dozorujícího učitele, jestli vadí, že to psal do testového sešitu. Všem nám zatrnulo, jestli to stihne přepsat do záznamového archu. Nakonec to stihl a myslím, že se ulevilo za něj nám všem.

Sobota 3. 5. - TSP na MUNI

TSP sice není maturita, ale písemná zkouška to je taky. Nějak extra jsem se na ně nepřipravovala, protože jsem si to šla jen vyzkoušet (prosím, neproklínejte mě, že vám snižuji percentil Smějící se). I tak jsem byla docela nervózní. Přijímačky jsem psala na VUT, a když jsem tam přišla, chodby byly nacpané k prasknutí.
Když jsem otevřela testový sešit, tak jsem si říkala, že to je dobrý vtípek. Smějící se Vypočítat 50. člen posloupnosti? No, před čtvrt rokem jsem to ještě uměla, ale teď už ani ťuk. Potom jsem se strašně zdržela s jednou rovnicí. Sestavenou jsem jí měla dobře, ale nevěděla jsem čemu jí mám položit rovno. Není nic lepšího, když vám v autobuse z Brna dojde, že to nemělo být rovno nule, ale rovno x.
Ke konci jsem přelistovala na kulturní přehled, ve kterém jsem si docela věřila. A? Skoro nic. Spoléhala jsem na latinský citát, který tam v minulých letech vždycky býval. A letos tam nebyl. Potom obrys státu. Tak jsem si říkala, k čemu mi bude, že jsem správně určila, že je to Maďarsko, když blbě určím Budapešť. Naštěstí jsem jí určila dobře. Usmívající se No a slepá mapa USA? Když jsem slyšela, co tam měli ostatní za státy, tak jsem vážně ráda, že jsem tam měla Texas, který jsem byla schopná určit.
Když jsem to tak letmo spočítala, tak mám nezodpovězených asi 25 otázek. Z části jsou to otázky z poslední části, protože ten psychologický text bych si bývala byla potřebovala přečíst ještě jednou a na to už jsem neměla čas, takže jsem otázky k němu vynechala. Tak uvidíme, jaký bude výsledek. Usmívající se

Pondělí 5. 5. - didaktický test z češtiny

Ráno jsem byla úplně v klidu. A když jsem otevřela testový sešit, tak hned první otázka mi přišla strašně primitivní. Ve druhém úkolu mě hned vytočilo oslovení "Vážený pane Svoboda". Takže mi hned bylo jasné, co je správná odpověď asi v pátém úkolu. Když jsem přišla k úkolu, kde byl výchozí text o Nicky Tučkové a Rich boy, tak jsem se prvně začala smát a pak si to zpívat. Smějící se Prvně mi přišlo divné, že by tam všude bylo "ne", ale nakonec jsem to dala a mám to správně.
Vlastně mi to celé přišlo strašně primitivní, ale jedna učitelka říkala, že nemáme říkat, že to bylo jednoduché, ale že jsme byli dobře připraveni. Tak tedy: Byla jsem dobře připravena.
PS: kontrolovala jsem si svoje odpovědi s výsledky na internetu a vypadá to, že mám nejhůř 67 bodů! Usmívající se

Pondělí 5. 5. - písemná práce z češtiny

Musím říct, že jsem byla překvapená. Všechna témata byla dobrá a zajímavá. Ale já jsem si vybrala zadání č. 6 - vypravování s detektivními prvky na téma "Jak jsem se stal detektivem". Více méně to bylo proto, že hned po přečtení mě napadl úvod i ostatní věci, co bych tam psala. Tak proč se horko těžko potýkat s něčím jiným... Šlo mi to docela rychle, ale nakonec mi chyběl čas. Chtěla jsem to psát rovnou na čisto, ale záznamový arch se rozdává až po čase určeném na výběr tématu a to už jsem měla půl slohovky napsané, tak jsem nechtěla přetrhávat nit. No a pak jsem měla co dělat. První stranu mám napsanou krásně a zbytek strašně nahrabaný. Myslela jsem, že to nestihnu. S křečí v ruce jsem to stihla tak tak a to jsem ještě zkracovala závěr, jinak bych to nestihla. Nezbývá než doufat, že mi nebudou strženy body za rychlé rozuzlení...

Úterý 6. 5. - didaktický test z angličtiny

Byla jsem o dost nervóznější než v pondělí před češtinou. A nic vás nenaštve víc než když sedíte ve třídě s okny do ulice a právě probíhá blokové čištění. Smějící se Celkově se mi test nezdál ani lehký ani těžký, ale jednoduše zvládnutelný. I když tedy v otevřené poslechové úloze jsem absolutně nepochytila poslední slovo na doplnění, ale to asi nikdo z naší třídy. (A dozvěděli jsme se, že tam mělo být asi "boxing ring" a ten bych u Hemingwaye doma vážně nečekala.) Spoléhala jsem, že když má didakťák vyšší váhu, že mi vytáhne známku. Po poslechu jsem byla zcela jiného názoru...
No a pak čtení a jazykové kompetence. Trochu si nejsem jistá u ano/ne a pak u některých odpovědí v Use of English, které mi ale jinak nepřišlo těžké. Hotovo jsem měla cca čtvrt hodiny před koncem limitu. A pak pod okny projel turistický vláček a my se všichni začali smát, protože jsme si vzpomněli na prvák a našeho zeměpisáře. Seděli jsme v hodině a zrovna se také psali maturitní písemky a vláček jel a celou cestu troubil. A pan učitel povídá: "No jasně, ještě si zatrub... No a ještě jednou... Tady se jen píšou maturity. Zatrub ještě..."
Každopádně z toho nemám tak dobrý pocit jako z didakťáku z češtiny... Tak uvidíme, ale věřím tomu, že to mám dobře! Smějící se


Další část maturity už mám tím pádem za sebou a teď už mě čekají jen ústní. Usmívající se A zítra se začínám učit... I když pár otázek ještě nemám hotových, takže mám dneska co dělat. Smějící se




PS: Přidávám vypůjčenou fotku z našeho posledního zvonění, které jsme si maximálně užili a parádně se rozloučili se školou i učiteli. Usmívající se