Osvětim

19. července 2012 v 18:37 | Lucie z Kreuzbergu |  Hrady, zámky, zříceniny a jiné historické památky...
Víte, to máte tak. My máme na dějepis prostě úžasnou paní učitelku. Kvůli naší třídě, která ji má (troufám si tvrdit) moc ráda (a doufám, že ona nás má taky ráda :)), se rozhodla, že ještě jednou a to jen kvůli nám absolvuje ten hrůzný zážitek, který přináší Osvětim. A tak jsme se ve čtvrtek 10. května vydali do Polska...

Do areálu koncentračního tábora jsme stejně jako kdysi Židé vstoupili bránou s nápisem "Arbeit macht frei"...

Budova bloku 24...

Pak jsme začali vstupovat do jednotlivých budov s dobovými fotografiemi a předměty.
Na tuhle hromádku drátů jsem se musela chvíli dívat, než mi došlo, že to jsou brýle...

V další místnosti byla hromada různých protéz...

Další místnost byla zase plná kufrů, na kterých se dala přečíst i česká jména a adresy...

Nikdy jsem snad neviděla tolik bot pohromadě...

Hromada zubních kartáčků...

A takhle vypadala denní strava vězňů...

Dnes je to pietní místo... Dříve? Popraviště...

Celý areál je samozřejmě obehnán ploty z ostnatých drátů, kterými vedl el. proud...


A v těchto drátech několik lidí skončilo svůj život...

Jedna z plynových komor...

Kapsle cyklonu B...

Prohlídka pokračovala v areálu koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau...

Dřív tu stály domky... Dnes už jen komíny...

Vagon, kterým byli Židé přiváženi...

Budova, ve které se spalo...

Záchody...

Exkurze byla náročná - jednak velmi dlouhá cesta, jednak prohldíka, která trvala cca 3,5 hodiny. Alespoň nám přálo počasí. Doufám, že mí spolužáci mi dají za pravdu, že zážitky nejsou nijak veselé, ale je důležité, aby každý z nás na vlastní oči viděl, co se tady nedávno dělo...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lisi Lisi | Web | 19. července 2012 v 18:50 | Reagovat

Na exkurzi v Osvětimi si dodnes pamatuji. Stát v plynové komoře je hrozivý zážitek.
My naštěstí můžeme z ní zase odejít.
Co si já pamatuji, tak to jsou fotografie vězňů s daty jejich příjezdu a úmrtí, obvykle se lišila asi o dva měsíce.
U těch kufrů a osobních věcí, mně vždycky začíná hrát představivost, komu asi patřil, co dělal.
Jsem ráda, že žiju, kde žiju.

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 19. července 2012 v 18:52 | Reagovat

Ráda bych se tam podívala, ale do školy už nechodím a je to hrozně daleko, přes celou republiku a pak ještě Polsko..

3 Daysy Daysy | E-mail | Web | 19. července 2012 v 18:55 | Reagovat

Taky jsem tam nedávno se školou byla a mám podobné fotky. Psala jsem o tom i článek. Je zvláštní tam jít, ale myslím, že by se tam měl podívat každý.

4 Sedmikráska Sedmikráska | E-mail | Web | 19. července 2012 v 18:57 | Reagovat

Teda, docela bych tam chtěla :-) I když je to smutné místo, fascinuje mě to...

5 Barbara von Gattermayer Barbara von Gattermayer | Web | 19. července 2012 v 19:02 | Reagovat

Škoda že nemáš vlasy, ty na všechny působily hůř než protézy.. I když na mě protézy, ale to už je holt fobie...

6 Lucie z Kreuzbergu Lucie z Kreuzbergu | 19. července 2012 v 19:04 | Reagovat

[5]: Měla bych i vlasy, ale v té místnosti se nesmělo vůbec fotit...

7 Aleks En. Aleks En. | Web | 19. července 2012 v 19:14 | Reagovat

V Osvienčime som bola. A trochu naivne som dúfala, že v tomto článku sa myslí iné miesto. Ale tie fotky nepustia. Pretože pri pohľade na fotky mi až stiahlo žalúdok. Opäť som si na to spomenula. Najmä teda na tú atmosféru. Všetci čo odchádzali mali sklopené hlavy a mlčali. Ale to vlastne všetci. Vždy si pamätám iba tie nepríjemné detaily. Ale zase je to lepšie vidieť to, ako prístup rodičov mojej kamošky, ktorý sa tvária, že žiadna svetová vojna nebola..

8 Taychi Taychi | Web | 19. července 2012 v 19:17 | Reagovat

Nevím, jestli někdy budu mít tu možnost. Bylo nám slibováno snad do Terezína, jenže je to dost narvané a muselo by se čekat v pořadníku, či něco takového. Já se o tuhle tématiku hodně zajímám a momentálně jsem dočetla knihu ,,Je mojí vlastí hradba ghett" kdy je to kniha příspěvků dětí, které byly v Terezíně a přispívaly do jejich časopisu VEDEM.

9 Viollet Viollet | Web | 19. července 2012 v 20:12 | Reagovat

Na Osvětim nezapomenu. Pamatuju, jak se mi během prohlídky udělalo hrozně zle, že jsem se musela jít nadýchat ven. Jen tak se z něčeho nezesypu, ale tohle byl hodně divný pocit, který snad ani nedokážu popsat, takový odporný tlak na žebrech. Když si představím, kolik našich příbuzných tam asi semleli, možná to byl onen důvod.

10 lady-nik lady-nik | E-mail | Web | 19. července 2012 v 20:15 | Reagovat

Muselo to být hrozné, celý Hitler byl strašný debil.. Ale taky bych se tam jednou chtěla podívat..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama