Červenec 2011

Bezděz

27. července 2011 v 16:11 | Lucie z Kreuzbergu |  Hrady, zámky, zříceniny a jiné historické památky...
Bezděz... Krásný královský hrad založený ve 13. století Přemyslem Otakarem II., který v románech Vlastimila Vondrušky spravuje Oldřich z Chlumu...


Jedna z bran na přístupové cestě k hradu...

Hradní věže z cesty...

Hradní nádvoří...


Hradní kaple...

Klenba v interiéru hradu...

Na protějším kopci další krásný hrad: Houska... (akorát trošku splývá s pozadím... :-()

Z Bezdězu je také vidět na Máchovo jezero...

A nakonec ještě pohled na celý hrad...


Mělník

26. července 2011 v 15:31 | Lucie z Kreuzbergu |  Hrady, zámky, zříceniny a jiné historické památky...
Mělník... Krásné středočeské město nad soutokem Labe a Vltavy...
Mělnické podzemí...

Podzemím se dojde ke studni hluboké 57 metrů, jejíž poloha je vyznačená na náměstí...
Chrám sv. Petra a Pavla...

Mělnický zámek...


A samozřejmě již v úvodu zmiňovaný soutok Labe a Vltavy (obě řeky jsou poněkud rozvodněné - foceno v době loňských povodní)...

Kokořín

14. července 2011 v 18:48 | Lucie z Kreuzbergu |  Hrady, zámky, zříceniny a jiné historické památky...
Kokořín... Krásný hrad založený ve 14. století, jehož prohlídkou jsme zahájili loňské "historické putování" na dovolené...
Pohled, který musí znát snad uplně každý...
Do hradu se samozřejmě vstupuje hradní bránou. A na ní klepadlo s erbem zakladatele hradu, pana Hynka Berky z Dubé, ve kterém vidíme dvě zkřížené ostrve...
Věž typická pro Kokořín...
Hradní nádvoří...
A takhle to vypadá v hradním paláci...
Schodiště do věže...
... na sloupu erb pana Čeňka z Vartenberka...
... a mnoho dalších erbů na zdi věže...
A na konec pohled na hrad z jeho přístupové cesty...

Znojmo

5. července 2011 v 18:44 | Lucie z Kreuzbergu |  Hrady, zámky, zříceniny a jiné historické památky...
První srpnový den jsme se vypravili na výlet do Znojma. Počasí nám přálo, a i proto se nám výlet vydařil.

Znojemské divadlo...
Vlkova věž, ze které byl díky počasí krásný výhled... ;-)
Pohled na "Vlkovku" z kapucínských zahrad...
Pohled z "Vlkovky"...
Kapucínské zahrady sousedí s vězením...
Pohled na Hradiště...
Dolní náměstí s radniční věží...
Kostel sv. Mikuláše...
Rotunda Panny Marie a sv. Kateřiny...
Rotunda s Mikulášem...
Loucký klášter...
Znojemská přehrada...
Několik obrázků ze znojemského podzemí...
Nakonec výhled od rotundy... :-)
A na úplný konec foto mého "školního ústavu", na kterém mám ještě tři roky studií před sebou... ;-)

Pohádka o skřítku Třeštínkovi

1. července 2011 v 16:04 | Lucie z Kreuzbergu |  Ze školy...
Moje 2. slohová práce z prváku na téma "Pohádka".

Pohádka o skřítku Třeštínkovi

V dávných dobách, kdy ještě v místech dnešní Třeště byly hluboké lesy, žil byl skřítek Třeštínek. Hodným zbloudilým lidem ukazoval cestu z lesa, ty zlé nechal schválně překročit bludný kořen, aby zabloudili ještě hlouběji. Ve stáji měl Třeštínek bílého jednorožce, jehož pohled měl léčivé účinky. Proto mohl Třeštínek pomáhat také všem zraněným a nemocným, kteří se v jeho lese objevili. Všichni potom věřili, že se stal zázrak, když našli cestu z lesa nebo se z ničeho nic uzdravili.
V těch dávných dobách projížděl na koni lesem rytíř se svou družinou. Dlouho temným hvozdem bloudil. Když ale Třeštínek poznal, že má dobré úmysly, ukázal mu cestu. Tentokrát ale ne z lesa. Zavedl jeho koně k vysokému dubu u studánky. Znavený rytíř téměř hned usnul a zdál se mu sen. V něm se mu zjevila krásná víla, která kolem rozhazovala domečky a zpívala: "Zde začni stavět svou osadu. Je to příhodné místo." Když se rytíř vzbudil, přemýšlel nad tím, co se mu zdálo. Jeho úmyslem totiž vážně bylo založit někde osadu. Začal se radit se svými věrnými a z jejich řad se začalo ozývat: "To je znamení. To je jedině znamení." Rytíř tedy dal pokyny ke kácení lesa a stavění základů nové osady. "A na památku toho, že to byl jen pouhý sen, pouhé třeštění, ať se jmenuje Třešť," dodal ještě. Osada rychle rostla. Třeštínek vše pozoroval trochu smutně, že mu mizí část jeho domova, ale na druhou stranu byl rád, že se do jeho blízkosti přistěhuje víc lidí, kterým bude moci pomáhat.
Čas běžel jako voda v místním potoce. Lidí v osadě přibývalo, a protože lesem procházelo mnoho poutníků a obchodníků, měl Třeštínek dost práce s ukazováním cest. Jednorožec se také činil. Lesem totiž procházeli i slepí poutníci, kterým vracel zrak, i jinak postižení lidé. Po kraji se rozkřiklo, že se v lese dějí zázraky. Mágové z celé oblasti se radili, až jeden z nich vykřikl: "Jestli se v lese zázračně uzdravují nemocní, pak je tam jedině jednorožec." Jakmile se to dozvěděli kupci, vydali se do lesa jednorožce hledat, protože kdo by ho vlastnil, byl by žádanější než doktoři a samozřejmě by si nechal platit plnými měšci. Třeštínek se snažil jednorožce skrývat. Nějaký čas se mu to dařilo, ale kupcům se jednoho dne stejně podařilo jednorožce vystopovat. Číhali na něj. Nikdy se jim ho ale nepodařilo polapit. Proto se rozhodli: "Když nemůžeme mít jednorožce my, nebude ho mít nikdo. A když ho nemůžeme chytit, tak ho alespoň zabijeme." Tak jednorožce sledovali dál, až se jim jednou podařilo krásné bílé stvoření zranit šípem. Mysleli si, že umírá, a tak ho nechali ležet a odešli. Třeštínek přišel k jednorožci, ale nemohl mu pomoci, protože léčivou moc měl jen sám jednorožec.
Kupci dorazili do Třeště a začali vykřikovat: "Zabili jsme jednorožce! Žádné uzdravování už nebude!" Lidé jim ale nechtěli uvěřit a vydali se do lesa jednorožce hledat. K večeru, když už se chtěli vrátit domů, narazili na prosluněnou louku, na které ležel zraněný jednorožec. Hned ho začali ošetřovat. Obvázali mu ránu, děti ji pofoukaly a zazpívaly písničku. Jednorožec se začal zotavovat. V tu chvíli také všichni poprvé uviděli Třeštínka. Ten jim poděkoval za záchranu a jako výraz vděčnosti namaloval obci erb s bílým jednorožcem na modrém poli.
To už je ale vážně dávno. Snad i dnes ale ještě v některém z lesů žije skřítek Třeštínek a jednorožec s léčivými schopnostmi. A jestli ne, tak nám památkou může být název malého městečka v srdci Vysočiny a vzpínající se jednorožec v jeho erbu.